Síť je stará, ale peníze tam tečou

Italská železniční síť je hustá a rozsáhlá, ale také místy zastaralá. Do té staré infrastruktury jezdí víc vlakových spojů, než na jaký počet je dimenzovaná, takže systém je pod tlakem. Na druhou stranu - investice do modernizace jsou v posledních letech masivní. Budují se nové vysokorychlostní tahy, opravují se regionální tratě a cílem je zpřístupnit vlakem i jižnější a odlehlejší destinace. Při pobytu v Perugii jsem si všímal, že tam prakticky neustále v okolních úsecích probíhaly práce na trati.

Zajímavostí je, že italskou železnicí nejezdí jeden jediný dopravce. Potkáš tam minimálně:

• Trenitalia - státní dopravce, provozuje vše od supervlaků po příměstské spoje

• Italo (NTV) - soukromý dopravce na vysokorychlostních trasách, přímý konkurent Trenitalie

• Různé regionální dopravce na vedlejších linkách

Více dopravců na jedné síti znamená náročnější řízení provozu a tomu odpovídá i to, co vidíš v praxi.

Typy vlaků: od rakety po šlapadlo

Než si koupíš jízdenku, pomůže vědět, čím vlastně můžeš jet.

Le Frecce - vysokorychlostní trio Trenitalie

Vrchol nabídky jsou vlaky kategorie Frecce. Nejrychlejší je Frecciarossa - červená šipka, supervlak, který jezdí po dedikovaných vysokorychlostních tratích rychlostí až 300 km/h. Samotný vlak (ETR 1000) je navržen pro 400 km/h, v Itálii je ale zatím provoz omezený na 300 km/h. Spoje Frecciarossa dnes spojují velká města, ale část tras se prodlužuje i na konvenční tratě - z Perugie jsem se takto pohodlně jel podívat na výlet do Florencie. Boží to bylo.

Frecciargento jezdí rychlostí do 250 km/h a kombinuje vysokorychlostní i konvenční tratě. Frecciabianca pak jezdí do 200 km/h čistě po konvenčních trasách.

Italo - soukromý protihráč

Soukromý dopravce Italo (NTV) provozuje vlastní vysokorychlostní vlaky na hlavních trasách. Ceny i komfort jsou srovnatelné s Frecciarossou, takže se vyplatí porovnat obě varianty při hledání jízdenky.

Intercity a regionální vlaky

Pod vysokorychlostní kategorií jsou Intercity - pohodlné vlaky na delší trasy po konvenčních tratích. A pak jsou regionální vlaky a příměstské spoje, kde to už bývá výrazně jiné dobrodružství.

Dvoupatrové regionální vlaky nebo třeba příměstská linka z Říma na pláž Ostia Lido - to jsou často staré kousky. Někdy zanedbaný interiér, zpožděné odjezdy, technické problémy. Je to podobné starším soupravám u nás.

Jak si koupit jízdenku

Pro Čecha, který italsky moc neumí, může nákup jízdenky vypadat komplikovaně. Není.

Aplikace Trenitalia je nejpohodlnější cesta. Jde přepnout do angličtiny, takže jazyková bariéra odpadá. Vyhledáš spoje, přestupy, uvidíš aktuální polohu vlaků, ceny i volná místa. Jízdenku si rovnou koupíš a průvodčímu (říká se mu conduttore) ukážeš QR kód - pípne to stejně jako u nás.

Na nádražích jsou samoobslužné kiosky, které fungují podobně - naklikáš odkud kam, vyber spoj, zaplatíš. Nezapomeň si ale na nádraží jízdenku označit ve validátoru. Jinak je neplatná a bez diskuze dostaneš pokutu.

Na větších nádražích jsou klasické pokladny. Na turisticky vytížených místech jako je Řím bývají na nástupištích i uniformovaní pomocníci italských drah, kteří ti ochotně pomůžou najít správný perón.

Vstup na větší nádraží k nástupištím bývá přes turnikety. Na menších nádražích je to stejné jako u nás - prostě přijdeš na perón a čekáš.

Je fér podotknout, že ceny jízdenek jsou vyšší než u nás.

Z letiště v Římě do města: Leonardo Express

Na trase z letiště Fiumicino (Rome Fiumicino, FCO) do centra Říma jezdí Leonardo Express - vlak Trenitalie přímo na Roma Termini. Jede to asi 32 minut a je to nejpohodlnější způsob, jak se z letiště dostat do centra bez taxíku nebo sdílené jízdy v kolonách.

Zpoždění a stávky - ano, dějí se

Italské vlaky mají zpoždění. To není žádné tajemství. Ve srovnání s Evropou Itálie spolehlivostí za Švýcarskem, Holandskem, Belgií ani Španělskem nezaostává - ale ani nevyniká.

Zpoždění způsobuje mimo jiné právě to přetížení sítě, stáří infrastruktury a horko. Ano - horko. Při vysokých teplotách se mohou koleje deformovat, vlaky zpomalují nebo se odjezdy posouvají. A jako zajímavost - italské dráhy před tímto problémem chrání koleje tak, že je natírají na bílo, aby odrážely sluneční záření. Tak se pořádně koukej, určitě si jich taky všimneš.

Stávky jsou v Itálii realitou. Stávkuje se tam v mnoha odvětvích a železnice nejsou výjimkou. My jsme se jednou ocitli v situaci, kdy stávka jednoho dopravce komplikovala náš návrat domů - naštěstí byly vypraveny náhradní autobusy a zvládli jsme to. I když s menšími zmatky. Doporučuji sledovat před cestou informace o plánovaných výlukách a stávkách přímo v aplikaci.

Přestupy: dávej si velkou rezervu

Pokud se tvoje cesta skládá z více přestupů, plánuj s velkou časovou rezervou. Zpoždění přicházejí a napnutý harmonogram se snadno zhroutí. Platí to dvojnásob, pokud z vlaku musíš stihnout letadlo nebo být někde na čas. Radši jeď dřív a počítej s tím, že budeš čekat.

A čekání v Itálii není žádný trest.

I na malých nádražíčkách v Itálii najdeš nádražní bar - a to není žádná kantýna s gumovým chlebem. Je to plnohodnotná italská kavárna. Koupíš si tam noviny, klidně i všudypřítomné italské stírací losy, a hlavně - udělají ti luxusní espresso nebo cappuccino. K tomu čerstvé panino nebo úžasné croissanty. Není nic příjemnějšího než si v rámci čekání na přestupní vlak sednout k baru a jen tak sledovat co se děje.

A pak - když jsem měl opravdu velkou přestupní pauzu a jiná cesta nevedla - šel jsem se prostě projít do toho městečka za nádražím. Procházel jsem místy, kam bych se jinak nikdy nepodíval. Takové neplánované objevování je nakonec další z příjemných benefitů cestování vlakem.

Cestování s dětmi

Strach z vlaku s dětmi? Zbytečný. Vlaky mají záchody, prostor, v těch lepších kategoriích i restaurační vůz nebo bar. Děti cestování vlakem baví - a italská krajina má co nabídnout. Ať jedeš středem země s jeho zvlněnými kopci, nebo podél pobřeží moře, pohled z okna sám o sobě stojí za to.

Shrnutí: jet, nebo nejet?

Jet. Vlak je pohodlný způsob, jak poznat Itálii i bez auta. Stačí si říct, co od cesty čekáš, vybrat správnou kategorii vlaku a naplánovat si přiměřené přestupní časy. Aplikace Trenitalia ti pomůže se vším ostatním.

A pokud vlak bude mít zpoždění? Objednej si ještě jedno espresso a buď v klidu. Jsou horší věci na světě. A třeba můžeš čas navíc využít k zapředení hovoru s někým místním.

Písnička na konec

Tentokrát Achille Lauro, kterého uvidíme brzy naživo. 🤩

Alla prossima! 👋🏻

Honza

Co to vlastně je?

Festival di Sanremo, nebo zkráceně jen Sanremo, je hudební soutěž, která se každoročně koná v únoru v ligurijském městečku Sanremo. Pořádá se od roku 1951, takže je to nejstarší kontinuálně vysílaná hudební televizní soutěž na světě. A ano, právě Sanremo bylo inspirací pro vznik Eurovize.

Festival probíhá pět večerů v divadle Ariston, přenáší ho veřejnoprávní televize RAI a sledují ho desítky milionů Italů. Soutěží se s původními písněmi v italštině – mohou to být jak etablované hvězdy, tak úplní nováčci.

Proč je to pro Italy tak zásadní?

A tady přichází to důležité: Sanremo není jen hudební soutěž. Je to národní událost. Rodiny se scházejí u televize, na sociálních sítích koluje milion komentářů, memů a rozborů. Jako kdybys zkombinoval Silvestrovský večer České televize, hokejové mistrovství světa a Českého slavíka dohromady – a ještě k tomu přidal generační tradici.

Pro Italy je Sanremo zrcadlem společnosti. Festival odráží, jak se země mění, co lidi trápí, co je baví, kam se ubírá móda i jazyk. Je to společný zážitek, který spojuje všechny generace.

Jak objevujeme další umělce díky Sanremu

Prvních pár let jsme Sanremo sledovali spíš ze zvědavosti. Ale pak jsme si postupně uvědomovali, že písně, které se nám líbí, jsou často právě odtud. A hlavně – že díky festivalu můžem poznat umělce, o kterých bychom se jinak nikdy nedozvěděli.

Takto jsme objevili třeba Ultima. Jeho emotivní písně nás dostaly natolik, že jsme se vypravili do Neapole na jeho koncert. Atmosféra byla neuvěřitelná – celý stadion Diega Maradony spolu s námi zpíval každé slovo. Neskutečná atmosféra. Podobně nás zaujal zpěvák Achille Lauro, jehož show je takový italský glam rock / performance art. Příští rok v červnu si ho jedeme užít naživo. 🤩 A další a další jména…seznam máme dlouhý. Každý rok si rozšiřujeme playlist o další jména.

Laura Pausini je pro nás speciální případ. První italský koncert. Rok 2018, Řím - Circo Massimo. Její globální kariéru odstartovalo vítězství v kategorii Nových talentů v roce 1993 s baladou “La solitudine”. Byl to jeden z těch magických momentů Sanrema - neznámá osmnáctiletá holka zazpívá píseň o osamělosti a během pár týdnů je z ní mezinárodní hvězda. Ta píseň se stala hitem nejen v Itálii, ale i ve Španělsku, Latinské Americe, prostě všude. Laura se pak několikrát vrátila na Sanremo jako host, ale už nikdy nesoutěžila. Říká, že etablovaní umělci by měli dát šanci novým talentům.

A pak je tu Renato Zero - absolutní ikona, extravagantní performer a umělec, který si dělá, co chce. Jeho vztah k Sanremu je fascinující. V roce 1991 mu účast s písní “Spalle al muro” obnovila slábnoucí kariéru - byl to jeho slavný comeback. O dva roky později, v roce 1993, přijel s “Ave Maria”, skončil pátý a sklidil standing ovation. Dodnes se diskutuje, jestli neměl vyhrát. Renato Zero je důkazem, že Sanremo může změnit kariéru i etablované hvězdě. A že italský pop má místo pro originalitu, provokaci a umělce, kteří jdou vlastní cestou.

Vlastně není důležité, kdo Sanremo vyhraje. Je to obrovské zviditelnění. Písně zůstávají a Italové je pořád poslouchají. Třeba “Vita spericolata” od Vasca Rossiho (toho máme taky na seznamu) je hymna celé generace.

Chceš taky objevovat italskou hudbu, jako my?

Je to jednoduché:

• Spotify: Najdi si playlisty ke konkrétním ročníkům Sanrema. Stačí zadat “Sanremo 2025” nebo “Sanremo 2024”… a máš soutěžní písně pohromadě. Klidně si projdi i starší ročníky – třeba 2018 nebo 2019. Zjistíš, co se ti líbí.

• YouTube: Tam najdeš nejen písně, ale i celé výstupy z festivalu. A hlavně můžeš sledovat aktuální ročník živě v únoru. To se najednou objeví záplava nových klipů a písniček.

• Radio Italia: Tohle je náš oblíbený zdroj. Hrají jen italskou populární hudbu – ne jenom ze Sanrema, ale vůbec všechno, co v Itálii frčí. Posloucháme to při práci a pravidelně objevujeme něco nového.

Jaký vlastně je, ten italský pop?

Italská populární hudba je jiná než česká. Zatímco u nás máme tendenci kopírovat anglosaské vzory a často zpíváme anglicky, Italové jsou hrdí na svůj jazyk. Italština zní v písních nádherně – melodicky, emotivně, rytmicky.

Italský pop je různorodý: od romantických balad přes moderní hip-hop až po elektroniku. Ale má jednu společnou věc – emocionalitu. Italové nejsou ostýchaví v projevech, a to platí i v hudbě. Není neobvyklé slyšet v popu filosofické texty, společenskou kritiku nebo opravdovou osobní zpověď. Hodně jich je o lásce a vztazích.

Český pop je víc střízlivý, rezervovaný, často i komerčnější - v horším slova smyslu. Italský pop je... živelnější, emotivnější. Jako celá Itálie.

Hudba jako součást života

A tady je ten klíčový rozdíl: pro Italy je hudba každodenní součást života. Nejen něco, co posloucháš v autě nebo při běhání. Hudba hraje při rodinných oslavách (a furt někdo přepíná skladby), při večeřích, v barech. Italové zpívají. Znají texty. Diskutují o písních. Sdílejí je.

Sanremo je pak vrcholem tohoto vztahu k hudbě. Je to moment, kdy se bez nadsázky celý národ spojí kolem hudby.

A co rock?

Zajímavost na závěr: Itálie nemá moc rockových interpretů. Vlastně teda má dva velké – Vasca Rossiho a Ligabua. Oba jsou legendy, oba vyprodávají stadiony, oba jsou ročník 50+. A pak je tu mladší generace v podobě Måneskin, která dobyla svět. A ano, i jejich koncert v Itálii MUSÍME zvládnout.

Jinak Italové preferují pop, rap, elektroniku. Rock není jejich přirozený styl – možná právě proto, že italština volá spíš po melodičnosti než po drsnosti. Nicméně když jsem se bavil s Italama, kteří rock mají rádi, většinou sahali po klasice - AC/DC, Iron Maiden, Metallica apod.

Zkus to

Jestli máš rád Itálii, pusť si Sanremo. Nebo alespoň začni s některým z těch playlistů. A že neumíš italsky? Nemusíš rozumět každému slovu – emoce a melodie mluví samy.

Písnička na konec

Ciao!

Lenka a Honza

Jenže realita je, jako obvykle, o dost složitější. A právě o ní chci dnes napsat. Protože ta pravá "sladkost života" v Itálii existuje – ale úplně jinak, než si většina lidí myslí.

Turistická bublina versus každodenní realita

To, co vidí turista na dovolené, je jen pečlivě upravený výřez italského života. Vlastně taková divadelní kulisa. Večery na piazze, živá hudba, prosecco, smích a krásné uličky osvětlené teplým světlem.

Ale za tím vším stojí lidé, kteří pracují. Tvrdě, dlouho a často bez jistoty.

Spousta Italů má sezónní nebo krátkodobé pracovní smlouvy. Práce v turismu, gastru nebo službách je náročná – zvlášť v sezóně, kdy se jede "na krev". Dny volna? Minimum. Stabilita? Spíš výjimka.

V mnoha firmách je skoro trapné odejít včas domů, protože se očekává, že prostě zůstaneš déle – ze zvyku, loajality, nebo prostě protože "se to tak dělá". V některých odvětvích není běžná pracovní doba vůbec jasně daná. Mimochodem – Italové nemají ani slovo označující konec pracovní doby. Ta hranice mezi prací a osobním životem je často rozmazaná.

A to přitom práce má v Itálii mimořádný význam. Hned první článek ústavy říká: "Itálie je demokratická republika založená na práci."

Ferragosto: když se celá země zastaví

Srpen v Itálii má svoje kouzlo – a svoje pravidla. Kolem 15. srpna, během Ferragosta, se celá země prakticky zastaví. Obchody zavřené, úřady zavřené, doktoři pryč. Pro spoustu Italů je to jediná delší dovolená v roce.

A zatímco my Češi můžeme jezdit na dovolenou třeba pětkrát ročně, pro mnoho italských rodin je Ferragosto jejich velkým momentem. Celý rok na to šetří, plánují, těší se. Není to jen pár dní u moře – je to jejich rituál svobody.

Pamatuju si prázdný Řím v půlce srpna. V Portuense skoro všechny obchody zavřené, ulice nezvykle tiché.

Italové během Ferragosta nedělají kompromisy. Nejdou na dovolenou "jen tak", nevybírají "co bude nejlevnější". Jedou tam, kde chtějí být, s lidmi, se kterými chtějí být. A užívají si to naplno – protože vědí, že další taková příležitost bude možná až za rok.

Dolce vita není o lenošení

Přes to všechno si ale Italové dokážou život užít. Jen ta dolce vita není o tom, že nic neděláš. Není to o pasivitě nebo pohodlnosti. Je to o tom, že když už mají chvíli pro sebe, pro rodinu, pro přátele – tak si ji užijí naplno. Bez mobilu, bez spěchu, bez multitaskingu.

To mě na nich fascinuje. Nezáleží, jestli je úterý odpoledne nebo sváteční neděle – když se sejdou na oběd, tak to má váhu. Když jdou na passeggiatu, tak si opravdu povídají. Když tě pozvou na aperitivo, tak nejsi jen položka v kalendáři. Jsi součástí jejich přítomnosti.

Žádný small talk mezi dvěma schůzkami, ale opravdové lidské setkání.

Gubbio: kde tradice žijí celým městem

Když jsem prvně viděl Corsa dei Ceri v Gubbiu, pochopil jsem něco zásadního o italském přístupu k životu. Každý 15. květen se tohle středověké městečko v Umbrii promění v jeden obrovský festival, kde tři týmy v historických kostýmech běhají s bezmála třísetkilogramovými dřevěnými konstrukcemi po strmých uličkách.

Celé město žije tou slavností. Mladí i staří, místní i návštěvníci – všichni jsou součástí jednoho velkého divadla. Baví se spolu, tančí. A není to show pro turisty. Je to jejich tradice, jejich identita, jejich způsob, jak oslavit život.

Sledoval jsem ty lidi a uvědomil si, že tady není nikdo, kdo by na to koukal jen tak mimochodem. Všichni žijí tou chvílí naplno. Tady a teď. To je ta pravá dolce vita.

Moje lekce dolce vity

Během svého pobytu v Perugii jsem si tohle prožil na vlastní kůži. Lidi mě zvali neustále – tu na aperitivo, tu na domácí večeři, pak na velikonoční oběd, na pivo, na zmrzlinu, na piknik, jen tak posedět. Často to byly úplně spontánní pozvání.

Žádný "musíme se někdy sejít", ale reálné: "Přijď dnes večer."

A já přišel. A nelitoval.

Pamatuju si třeba večer u Catariny, kdy jsme seděli na zahradě s jejími přáteli, jedli jednoduchou italskou večeři – pasta, místní víno. Nic extra. Ale povídali jsme si tři hodiny. O životě, snech, rozdílech mezi Českem a Itálií. Bez časového stresu, bez pocitu, že musíme někam dál.

Nebo noční diskuse se Sergiem o rozdílném životě v Bělorusku, Itálii a Česku. S Fabiem o jeho cestách po světě a životě v Itálii. Večeře s Joseane a povídání o Brazílii a jejích italských snech. Chvíle s Yuri a nahlížení do japonské duše. Procházky na pikniky do parků. A další a další…

Tohle je něco, co nám doma často chybí. Ten opravdový kontakt, to pozvání jen tak – ne protože se něco slaví, ale protože je úterý a svítí slunce.

Méně je víc – italská filozofie jednoduchosti

Italský životní styl mi ukázal i jiný důležitý princip: méně je víc. Italové si nepotrpí na přehnaný konzum, obrovské domy, kalendář nacpaný akcemi. Často mají jednoduché věci – ale krásné, kvalitní a pečlivě vybrané.

Ne deset hrnků, ale dva – perfektní. Ne čtyři víkendy za sebou plné programu, ale jeden klidný večer s přáteli nad domácím jídlem.

Catarina z vedlejšího bytu měla kuchyň velikosti naší komory, ale vařila tam jídla, která by mohla servírovat v restauraci. Ne protože by musela, ale protože to byla její radost. Její způsob, jak vyjádřit lásku k rodině a přátelům.

A tohle mě inspiruje možná nejvíc. Protože kvalita života není v množství. Je v intenzitě prožitku, v opravdovosti, v přítomnosti.

Rituály každého dne

Jedna věc, kterou jsem si v Itálii ihned zamiloval, jsou každodenní rituály. Ranní káva v baru se stejnými lidmi. Večerní passeggiata centrem města. Páteční večeře, která trvá tři hodiny a nikdo nespěchá.

Tyhle malé rituály tvoří kostru italského dne. Nejsou to ztracené chvíle – jsou to kotvy, které drží život pohromadě. Momenty klidu uprostřed chaosu.

Dolce vita klidně i v Česku

Z Itálie jsem toho přivezl spoustu. Ale nejvíc – tenhle přístup k životu. A zkouším ho žít i doma.

• Pozvu někoho jen tak – na kafe, oběd, pivo

• Neřeším, jestli je úterý nebo sobota

• Když jsem s někým, snažím se tam být opravdu – ne jen fyzicky

• Dávám prostor rituálům – ranní káva, pomalá večeře, krátká procházka

• Slavím malé věci – dokončený projekt, hezký den, úspěch přítele

A víš co? Funguje to. Život je plnější, když se trochu zpomalíš. Když přestaneš řešit efektivitu a začneš řešit prožitek.

Dolce vita existuje

Italská dolce vita není život bez práce. Je to život, kde práce není vším. Kde si lidé dávají prostor pro vztahy, přítomnost, oslavy, společné jídlo. A tenhle životní styl se nedá koupit v katalogu dovolených ani naplánovat do itineráře.

Najdeš ho v obyčejných pozváních na večeři, v improvizovaném pikniku v parku, ve společném smíchu u vína. V opravdovém životě.

Italové to vědí instinktivně – že štěstí není v tom, co máš, ale v tom, jak to prožíváš. A s kým.

Písnička na konec

Tak zkus taky občas někoho někam jen tak pozvat. Zpomalit. Pobýt spolu. Protože i ty si můžeš žít svoji vlastní dolce vitu. A nemusíš kvůli tomu ani do Itálie – i když tam je to samozřejmě snazší 😉

Buon vivere!

Honza

Od online lekcí k realitě

Nakonec jsme se do studia pustili oba. Oslovili jsme pražskou jazykovou školu a každý týden jsme měli hodinu a půl lekci přes internet. Takto jsme studovali několik let, ale kvůli pracovním povinnostem jsme poslední dva roky pokračovali jen s Duolingem a občasným samostudiem. (Víc v článku “Jak se naučit italsky?“)

Protože ale stále jezdíme do Itálie a chceme se skutečně zlepšit, začali jsme hledat možnosti intenzivního studia. Uvědomili jsme si, že nejlepší způsob je být přímo v italském prostředí – tam, kde jazyk žije. Že to netrumfne žádný kurz nebo appka.

🎓 Univerzita se stoletou tradicí

Začal jsem tedy na internetu hledat italské jazykové školy a vzpomněl si na Università per Stranieri di Perugia (Univerzitu pro cizince v Perugii), kterou jsme tam viděli při našem posledním výletě do Umbrie.

Tato instituce, založená v roce 1925, je nejstarší univerzitou v Itálii specializující se na výuku italštiny pro cizince. Každoročně sem přijíždí studovat přes 1 000 studentů z více než 80 zemí světa. Kurzy obvykle trvají tři měsíce, ale dají se přerušit po měsíci a pokračovat později.

Dohodli jsme se, že pojedu studovat jako první. Rozhodl jsem se absolvovat kurz celý najednou a vybral jsem si termín od dubna do června, abych si užil jaro, Velikonoce a začátek léta v Itálii.

Přihlásil jsem se s dostatečným předstihem online a po příjezdu do Perugie mně čekal kontrolní test úrovně italštiny. K mé velké radosti jsem mohl začít studovat rovnou na úroveň B1.

🌍 Mezinárodní prostředí uprostřed Itálie

Univerzita sídlí v nádherné historické budově Palazzo Gallenga z 18. století, která je sama o sobě architektonickým skvostem. Výuka probíhá výhradně v italštině a studenti jsou skutečně z celého světa. Potkal jsem tam lidi z Izraele, Palestiny, Číny, Vietnamu, Koreje, Japonska, Brazílie, Argentiny, Rakouska, Arabských Emirátů, Ameriky, Tádžikistánu nebo Maďarska.

Motivace ke studiu je různorodá – někteří přijeli na výměnný pobyt, jiní chtějí získat jazykový certifikát pro trvalý pobyt v Itálii, další se připravují na práci v italských firmách. Potkal jsem tam několik operních zpěvaček a zpěváků, kteří studují italštinu kvůli správné výslovnosti textů italských oper. Nebo třeba zahraničních studentů, kteří se potřebují naučit italsky, aby mohli dál studovat teologii v Římě.

💚 Perugia: Ideální město pro studium

Perugia je hlavní město regionu Umbrie, který je známý jako "zelené srdce Itálie". Město má přibližně 170 000 obyvatel a díky univerzitám (kromě Università per Stranieri zde sídlí i prestižní Università degli Studi di Perugia založená v roce 1308) je velmi kosmopolitní a studentské.

I když tu není moře, okolní příroda je úchvatná a dobré vlakové spojení umožňuje snadné výlety do Říma (2,5 hodiny), Florencie (2 hodiny) nebo k Trasimenskému jezeru (30 minut). Perugia má výborné železniční spojení prakticky na všechny strany – snadno se dostaneš do Milána (4 hodiny), Benátek (5 hodin), na pobřeží do Rimini (3 hodiny) nebo Ancony (2,5 hodiny). Díky vysokorychlostním spojům můžeš být ráno na výuce a večer obdivovat západ slunce v Toskánsku nebo Ligurii.

Umbrie nabízí nespočet krásných destinací – můžeš navštívit Assisi s bazilikou svatého Františka, která je zapsána na seznamu UNESCO, nebo středověké Gubbio s jeho kamenými uličkami a slavným Palazzo dei Consoli.

Přírodní skvost regionu představují Cascate delle Marmore – jedny z nejvyšších umělých vodopádů v Evropě (165 metrů), které vznikly už za starověkého Říma. Pro milovníky vína jsou ideální výlety do vinařské oblasti Montefalco, známé svým červeným vínem Sagrantino, nebo do Orvieta s impozantní gotickou katedrálou a vynikajícím bílým vínem.

Samotná Perugia je plná kulturních akcí. Děje se tu skutečně pořád něco. Historické, sportovní a kulturní akce jsou tu každý víkend a často i v týdnu. Navíc každoročně se zde koná mezinárodní jazzový festival Umbria Jazz (skutečně světového formátu), festival čokolády Eurochocolate nebo mezinárodní festival žurnalistiky. Středověké centrum s etruskými branami, podzemními eskalátory a malebnou Piazza IV Novembre vytváří jedinečnou atmosféru.

📝 Studium: Intenzivní, ale přijatelné

Studium mě překvapilo cenou – za měsíc kurzu jsem zaplatil kolem 550 €, což je ve srovnání s českými jazykovými školami velmi výhodné. Ubytování v studentských kolejích nebo soukromých bytech se pohybuje mezi 300-500 eury měsíčně.

Každý den jsme měli čtyři vyučovací hodiny – dvě hodiny teorie (gramatika, syntaxe) a dvě hodiny praktického používání jazyka (konverzace, poslechy, cvičení). Výuka byla velmi aktivní a přátelská, vyučující byli trpěliví a motivující.

Každý měsíc byl zakončen průběžnými testy a na konci třetího měsíce jsem po složení zkoušek získal certifikát úrovně CILS B1, který je mezinárodně uznávaný.

Nad rámec studia škola nabízí a pořádá výlety, exkurze a mnoho kulturních a jiných akcí.

V Perugii jsem také využíval místní coworkingové centrum k práci odpoledne po škole, což mi umožnilo skloubit studium s pracovními povinnostmi a potkat další zajímavé lidi.

🤷🏻‍♂️ Italská byrokracie

Až na italskou byrokracii, která je skutečně specifická (registrace na městském úřadě, vyřizování různých povolení nebo komunikace se studijním oddělením university), nemám ke škole žádné výhrady. Administrativa může být občas frustrující, ale je to součást autentické italské zkušenosti.

🤩 Definitivně to stálo za to!

Doporučil bych Università per Stranieri di Perugia každému, kdo se chce naučit italštinu rychle a efektivně. Klidně od naprostého začátku. Město je kosmopolitní a ideální pro praktické používání jazyka v reálných situacích. Jsou tam fungující studentské, kulturní i sportovní komunity, takže se nemusíš bát, že budeš sám.

Plánuji se tam vrátit a ve studiu pokračovat – tentokrát směrem k úrovni B2. Protože jak říkají Italové: "Chi non sa le lingue non sa niente" – kdo nezná jazyky, nezná nic.

Písnička na konec

A presto! 👋🏻

Honza

V tu chvíli jsem nad tím začal přemýšlet. Ten obraz Itálie, který máme z reklam na kečup – usměvavý pizzaiolo házející těsto do vzduchu – je jen střípek z obrovské mozaiky. A má to vlastně logiku, když se zamyslíš nad tím, co kde roste a co se kde chová.

🐄 Sever: Kde se pase kráva, tam není pizza

Představ si Pádskou nížinu. Obrovská rovina mezi Alpami a Apeninami, protkaná řekami. Voda teče z hor, půda je úrodná. A co tu roste? Překvapivě rýže! Jo, v Evropě se pěstuje rýže, konkrétně tedy v Piemontu a Lombardii. Proto je risotto alla milanese se šafránem místní specialita, ne import z Asie.

A kde je voda a úrodné louky, tam se daří kravám. Krávy dávají mléko, z mléka se dělá sýr. Parmigiano Reggiano, Grana Padano, Gorgonzola – to všechno jsou severní poklady. Když máš tolik kvalitního sýra, másla a smetany, proč by ses honil s pizzou? Radši si uděláš risotto nebo polentu – kukuřičnou kaši, kterou na severu jedí tak často, že jim jižané říkají "polentoni".

🍄‍🟫 Střed: Kopce, lanýže a místní speciality

Střední Itálie, to jsou kopce, lesy a malá údolí. Toskánsko, Umbrie, Marche. Tady se pěstují olivy, vinná réva, a v lesích rostou lanýže. Pizza tu není hlavní hvězda – proč ji dělat, když máš dostatek místních surovin pro něco lepšího? Čerstvé těstoviny s lanýži, pečená jehněčí, divočák, fazolová polévka ribollita.

Každý region má své rychlé jídlo. V Umbrii třeba torta al testo - placka pečená na rozpálené kamenné desce, plněná místními dobrotami. Toskánci zase jedí schiacciatu - jejich verzi focaccie. Všechno využívá to, co krajina nabízí: olivový olej, místní bylinky, sezonní zeleninu.

🍕 Jih: Konečně pizza!

A pak je tu jih. Kampánie, Kalábrie, Sicílie. Tady je teplo, sucho, málo pastvin. Krávy? Zapomeň. Zato ovce a kozy jo. Sýry jsou tu hlavně ovčí – pecorino, ricotta salata. A hlavně – pěstuje se tu tvrdá pšenice, ze které se dělají nejlepší těstoviny.

A pizza? Ta vznikla v Neapoli z nutnosti. Chudí lidé potřebovali levné, rychlé jídlo. Placka z mouky, trochu rajčat (která sem dorazila z Ameriky), kapka olivového oleje. Žádné drahé severní suroviny. Pizza je jídlo jihu, jídlo přístavních měst, jídlo chudých. To, že dobyla svět, je jiný příběh.

Sicílie je pak kapitola sama pro sebe. Ostrov uprostřed Středomoří, kde se potkávaly kultury – Řekové, Římané, Arabové, Normani, Španělé. A všichni tu něco nechali. Arabové přinesli cukr, mandle, citrusy a šafrán. Proto jsou sicilské sladkosti jako cannoli nebo cassata tak výjimečné. Arancini – ty zlatavé rýžové koule plněné masem nebo sýrem – jsou sicilská odpověď na street food. A mořské plody? Když máš moře ze tří stran, ryby a mořské plody nejsou luxus, ale každodenní jídlo. Pasta con le sarde (s sardinkami), caponata (sladkokyselá zeleninová směs), granita na snídani. Všechno ovlivněné horkým sluncem a mořským vánkem.

🍇 Víno: Každý kopec má svou odrůdu

A co k tomu jídlu piješ? Samozřejmě víno, ale ne ledajaké. Italové nepěstují víno podle módních trendů, ale podle toho, čemu se daří na jejich kopci už stovky let. Na severu v chladnějším podnebí rostou elegantní odrůdy – nebbiolo pro slavná Barola, glera pro Prosecco. Ve středu vládne sangiovese, ze kterého dělají Chianti nebo Brunello di Montalcino. A jih? Tam slunce vytváří silná, plná vína – primitivo, nero d'avola, aglianico.

V restauraci máš dvě možnosti: buď si objednat lahev (a v Itálii stojí víno v restauracích zlomek toho, co u nás), nebo si dát vino della casa – víno z domu. To druhé není žádná ostuda, naopak. Místní hospodský ví, od kterého souseda má nejlepší víno k jeho kuchyni. Když si nejseš jistý, nech si poradit. Řekni, co jíš, a číšník ti doporučí. Trefí to líp než ty, protože zná místní odrůdy, které jsi v životě neslyšel – vermentino, grignolino, falanghina nebo tady v Umbrii montefalco. 🫠 A právě ty často chutnají nejlíp.

💥 Polentoni vs. Terroni

Tyhle gastronomické rozdíly jsou tak zakořeněné, že se podle nich Italové i přezdívají. Seveřani jsou "polentoni" podle své milované polenty, jižané zase "terroni" – lidé od země, od hlíny. A není to vždycky v dobrém. Když Miláňan mluví o někom z Kalábrie jako o "terronovi", není to kompliment. A naopak.

🇮🇹 Co z toho plyne?

Takže až příště uvidíš reklamu, kde někdo prezentuje Itálii jako zemi pizzy, už budeš vědět, že je to jen část příběhu. Itálie není země jen s jedním jídlem. Je to mozaika regionů, každý se svou historií, podnebím a kuchyní.

Nejlepší rada? Buď otevřený tomu, co ti místní kuchyně nabízí. Ptej se číšníka, co by doporučil. Možná ti otevře dveře k něčemu, co bys jinak minul. Ochotně ti vysvětlí, proč se tohle jídlo jí právě tady, odkud pocházejí suroviny, možná ti prozradí i rodinný recept. A k tomu ti nalije víno, o kterém jsi nikdy neslyšel, ale perfektně se hodí k jídlu.

A věř mi – když ochutnáš místní specialitu tam, kde vznikla, pochopíš, že redukovat Itálii na pizzu je jako tvrdit, že v Česku jíme jen knedlíky. Sice je to částečně pravda, ale zdaleka to není celý příběh.

Písnička na konec

Ciao! 👋🏻

Honza

A dnes jsem se rozhodl napsat naše zkušenosti s učením italštiny. Co jsme zkoušeli, co nám fungovalo a co ne. Jdeme na to.

😒 Samostudium

Knihu Italština pro samouky jsem si koupil někdy v roce 2010, Lenka chvilku přede mnou. Oba jsme začali, oběma nám to moc nešlo a oba jsme to po čase vzdali.

Pro nás tudy cesta nevedla. A shodneme se, že pro úvod do jazyka, zorientování se a naprostý začátek jsou nejlepší lekce s učitelem. Ideálně česky mluvícím. Protože budeš mít hodně otázek.

👩🏻‍🏫 Individuální lekce

O nějakých 8 let později jsem pak po návratu z Říma z koncertu Laury Pausini (kde jsme nerozuměli ani slovo) domluvil Lence individuální lekce italštiny on-line se skvělou učitelkou Veronikou. Ať se během čtvrt roku nachytří před další cestou a pak nám může překládat. Nakonec jsem se k ní přidal taky a po několika týdnech bylo jasné, že to bude delší učení a že to není tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Byly z toho nakonec 4 roky pravidelného virtuálního studia.

Bylo to vlastně velkou shodou okolností, že jsme měli stejně malé děti, které jsme v poledne uložili a měli jsme hodinu a půl na studium. Normálně totiž online výuku jejich jazyková škola nenabízela. No a pak covid…

V rámci studia jazyka to totiž není jen o gramatice a slovíčkách, ale chtě - nechtě je potřeba se také naučit něco z historie, kultury, geografie, pochopit, jak tam funguje školství, politika… A to se dělá nejlépe pod českým vedením.

Naučili jsme se tak vše potřebné pro běžnou komunikaci například v obchodech nebo při cestování. To také bylo našim cílem. Domluvit se.

💡 Když jsem viděl, jaké pokroky dělám při pravidelných konverzacích, domluvil jsem si na tři roky navíc také online anglické konverzace - čistě pro aktivní používání angličtiny. A bylo to super.

📱 Aplikace a nástroje

Pro zlepšování slovní zásoby a osvěžování si znalostí jsme začali používat Duolingo (italštinu se tam učíš z angličtiny - takže oprašuješ dva jazyky v jednom). Duolingo je fajn, ale přijde mi, že je určeno hlavně pro začátečníky. Že se tam motáš hodně v základech a moc tě to neposouvá. Já to s ním vydržel 4 roky, Lenka pokračuje doteď.

Osobně mi přijde užitečnější Memrise, kde se pracuje více s reálnými konverzacemi, slyšíš mluvenou italštinu a jsou tam výukové scénáře více do praxe. Nicméně i zde probíhá výuka anglicky.

Už je to rok, co používám Parlai - virtuálního kamaráda, se kterým si píšu a posílám hlasovky přes WhatsApp. To je super. Opravuje mně, sám od sebe se hlásí o konverzaci a baví mně to.

🏫 Studium jazyka v Itálii

Začali jsme si všímat, že největší pokroky děláme při návštěvách Itálie. Že když nám paní domácí řekla, že to je klíč otevírající porta principale, už budeme napořád vědět, že to znamená vstupní dveře. A tak ve mně začala hlodat myšlenka na jazykový studijní pobyt v Itálii.

Začal jsem se dívat po nějakých jazykových školách, které by měly například dvoutýdenní intenzivní kurz, na který bych mohl jet. Je jich hodně, ale nějak jsem si nemohl vybrat. Při jednom z dalších hledání mi došlo, že jsme vlastně při návštěvě Tropey viděli jejich Piccola Università Italiana a při návštěvě Perugie že tam je Università per Stranieri. Dohledal jsem ještě jednu v Sieně - bývají s tou v Perugii hodnocené jako dvě nejlepší v Itálii. Ale ta v Perugii se mi líbila víc. Tak jsem začal zjišťovat podmínky studia.

Jedná se o denní studium pro všechny jazykové úrovně - od začátečníků, až po pokročilé. Na úrovni A1 trvá studium 2 měsíce, od A2 výš pak 3 měsíce. S tím, že je možné studium po ukončeném měsíci přerušit a navázat třeba za čtvrt roku. Je možné ke studiu jazyka doplnit modulem studia italské kultury. Navíc je škola velmi aktivní co se doprovodného programu týká.

Vše se povedlo zařídit a od dubna jsem tedy studentem zde v Perugii. Rozřazovacím testem jsem prošel na úroveň B1 (což mně nemálo potěšilo) a tak studuju, abych si odsud mohl odvézt certifikát. Výuka probíhá kompletně v italštině. 4 hodiny každý den. Gramatika, konverzace, jazyková laboratoř, cvičení, poslechy. Je to intenzivní, ale neskutečně efektivní. Profesoři jsou zvyklí pracovat s lidmi z celého světa - i studenti naší skupiny jsou namixovaní (USA, Argentina, Brazílie, Čína, Korea, Tádžikistán, Japonsko, Ukrajina, Izrael, Spojené arabské emiráty…). Je to tak i zajímavá sonda do života v jiných zemích. Byť mí spolužáci v Itálii už většinou několik let bydlí.

👉🏻 Mrkni na vystoupení z TEDx jedné mé spolužačky z Ameriky, která si tady nedávno se svým manželem koupila hrad (jo fakt hrad 🏰), v Americe všechno prodali a žijí tady. Viva la vita! 🥳

Navíc díky učitelům mám možnost více nahlédnout do skutečného života italů a dozvídám se leccos, co bych jinak neměl šanci zjistit. Pracovat chodím do coworku kde se seznamuju s dalšími lidmi - jak s italama, tak s cizinci, kteří tu žijí. No, jsem zvědavý, jak se odsud budu jednou vracet domů… 🫣

Čili - s nějakou základní znalostí jazyka je opravdu skvělé odjet na intenzivní kurz do Itálie. Bylo to rozhodnutí, kterého ani v nejmenším nelituju každý den jsem nadšený, že tu můžu být.

🗯️ Obklopení se italštinou

Nestačí se učit jen jednou za týden při výuce. Je fajn se italštinou co nejvíce obklopit. Doma spolu občas prohodíme pár vět italsky, posloucháme italskou hudbu (a dohledáváme texty písniček), italské rádio, hledáme nové interprety, díváme se na italské filmy (s titulkama) nebo odebíráme na Instagramu italské tvůrce.

Zjistil jsem, že je taky vlastně přirozené, když odebírám newslettery nebo YouTube kanály z oblastí, které mám rád a zajímají mně. To si to pak přečtu/shlédnu s chutí ještě raději.

Díky tomu jsme pak v kontaktu s italštinou denně i když v Itálii zrovna nejsme. K tomu si připočti cvičení v Duolingu nebo Memrise…a je to solidní průběžné vzdělávání.

Díky tomu se zvládneme na výletech po Itálii pohodlně všude domluvit a cestování si tak užíváme ještě víc. A i italové se chovají úplně jinak, když na ně mluvíš jejich jazykem. Ostatně jako lidé na celém světě.

Písnička na konec

Ciao! 👋🏻

Honza

A s dětmi? Je to o kousek větší výzva. Taková únikovka z běžného stereotypu. ➡️

❓Jsou děti důvodem přestat s cestováním?

Nebo jej dokonce odkládat na dobu, kdy budou větší / velké / samostatné / ve „správném“ věku? V žádném případě!

Když se nám narodilo první dítě, začali jsme přemýšlet, kdy a jak bude ten správný čas, abychom všichni společně dál poznávali svět. Zbytečně dlouho jsme odkládali první cestu k moři. Vlastně jakoukoli jinou delší cestu. Všichni kolem nám říkali, ať to neděláme, že to pro děti není dobré.

Sami jsme se obávali cesty letadlem, že si nezvládneme zabalit tu šílenou horu věcí co „určitě budeme potřebovat“.

S příchodem druhého dítěte jsme už nečekali a v létě k moři, za sluníčkem vyrazili. Sice „jen“ do Chorvatska a do hotelu, ale jeli jsme. I zpětně musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí a rozhodně to stálo za to.

🎂 Kdy je vhodný čas na první cestu?

Kdykoli! Záleží jen na každém z vás. Jasně, není rozumné s čerstvě narozeným miminkem pospíchat na letiště. Zároveň také není čeho se bát.

🧳 Nezvládneme si všechno sbalit do malého zavazadla

Malé dítě = kopec plínek, milion věcí na převlečení a jídlo. V hlavě mi běželo: "Kam to všechno nacpu? Vždyť mi to ani do letadla všechno nevezmou!" A ten náš obří kočárek... Uf. V tu chvíli jsem si říkala, že prostě počkáme, až bude malý větší.

Přesně tyhle obavy jsem měla před naší první cestou. A víte co? Přišla jsem na to, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujeme! 🥳 Po návštěvě dalších zemí můžu z vlastní zkušenosti říct, že tahat s sebou hromadu věcí by byl jen zbytečný stres navíc.

Zjistila jsem, že v rámci Evropy koupíte prakticky to samé jako doma, někdy dokonce i levněji. Vzali jsme si s sebou jen minimum a ostatní, co jsme potřebovali, jsme dokoupili na místě – a bylo to super!

A oblečení? Nabalila jsem jen pár kousků a bylo to naprosto dostačující. V našem apartmánu byla pračka, takže jsem si jednoduše vyprala. A když jsme byli na jihu, kde pračku neměli, objevila jsem veřejné prádelny – za 3-5 € jsem měla za chvilku vyřešeno. Cestování s dětmi nás tak naučilo, že méně je opravdu více!

🎠 Jak děti zabavit?

Nebudu generalizovat, podělím se o naši zkušenost. Cesta může být dlouhá a únavná. Obzvlášť když se přidá únava z nevyspání. Pak je na vás, jak znáte svoje děti a zda jim zvládnete vymyslet zábavu. Pro ty malé skvěle poslouží tzv. kinderšrot - hračky z Kinder vajíček případně další malé drobnosti, které buď máte doma nebo se dají za pár korun koupit nebo i vyměnit. Pro děti je to neokoukané, nezabere to místo a třeba do letadla nebo do vlaku je to ideální.

Další skvělou volbou je mít dva nebo 3 nové komixy. Pro děti, které už umí číst je to akorát, pro ty menší jsou zajímavé obrázky a vydrží na to koukat dlouho.

U starších pak poslouží dobře knížka, tablet s možností kreslení, eventuálně hry.

Pro teenegera s sebou občas bereme kamaráda - ti se pak zabaví úplně sami, jen si občas přijdou pro peníze... 😅

A když už jinak nejde, tak koukání na pohádky / filmy je vždy sázka na jistotu. Koneckonců let netrvá déle než nějaké 2 hodiny, což není tak dlouho. A pak už se vždy něco děje, je něco nového.

✈️ Malé děti a letadlo

Známe to všichni - pocit neklidu, když na gate přijde někdo s malými dětmi. Uf, snad nebudou celý let brečet. 🫣

Letů máme za sebou už hodně a pokud chcete mít v letadle klid, nezapomeňte sluchátka. Musím říct, že většinou o dětech teda nevíme, ale může se stát, že prostě nemají svůj den. Ona ta nervozita, která cestování většinou doprovází, doléhá i na ně.

A jak to vypadá prakticky? Pokud máte opravdu malé mimčo, budete mu pravděpodobně s sebou brát nějaké jídlo a pití. Tady je fajn vědět, že si toho s sebou můžete vzít více, než ostatní cestující (jde hlavně o tekutiny, které budete mít na palubě letadla). Na větších letištích jsou pro vás pak připraveny speciální přepážky u security check. Nikdo na vás nespěchá, s věcmi vám pomůžou a (obzvláště v jižních státech) i vám zabaví děti, pokud je potřeba u vás provést osobní prohlídku. Vyhraďte si na to více času a počítejte s mírným zdržením, protože všechno vytáhnout a zase dát na své místo chvíli zabere. Obzvlášť, když u toho musíte hlídat starší sourozence. 🙈 Přijít na poslední chvíli by se nemuselo vyplatit.

Paráda, security check je úspěšně za vámi. Teď už zbývá jen počkat do vyhlášení čísla gatu. Tady si nezapomeňte k letenkám připravit i cestovní doklady.
S kočárkem vás pustí až k letadlu (jen ho nesmíte zapomenout přidat jako další zavazadlo, když si kupujete letenku). Doporučuji (pokud to jde) s sebou vzít malý a skladný. U letadla jej dáte na určené místo, personál vám jej naloží do podpalubí. Po příletu na vás zase bude čekat u letadla, jakmile vystoupíte.

Vždy si ale zjistěte konkrétní podmínky u letecké společnosti! Mohou se totiž dost lišit.

Děti do 2 let nemají svoje sedadlo a sedí s jedním z rodičů na klíně. Od stewarda dostanete na palubě „nástavec“ na bezpečnostní pás, kterým připoutáte sebe i dítě.

A jeden tip navíc - vezměte dětem nějaký bonbon nebo žvýkačku, abyste jim pomohli srovnat tlak v uších při vzletu i přistání.

🦠 Nemoci na cestách

Nikdo to nechceme, no Murphyho zákony fungují. Pokud dítě chytne jen nachlazení a letíte k moři, může mu ten slaný vzduch pomoci. V tom případě jej ale na cestu prosím vybavte respirátorem a buďte ohleduplní k dalším cestujícím.

A co s nemocí, která se projeví až po příletu? My s sebou vždy bereme pohotovostní lékárničku, která nám pokryje takový ten základ. Nurofen, Fenistil (kapky i mast), kapky do nosu, Tasectan, Kinedryl, desinfekci, Framykoin mast a náplasti. S tímto jsme schopni pokrýt většinu běžných potíží. Na ostatní mějte dobré cestovní pojištění, které vám v případě potřeby pokryje náklady na lékaře, případně pomůže s překladem nebo nabízí lékaře na telefonu. Lékařská péče je po Evropě hodně dostupná. Počítejte ale s tím, že v České republice bereme vysoký nadstandard jako samozřejmost a v ostatních státech to tak nemusí být (většinou opravdu není).

Držím palce, abyste tohle nepotřebovali nikdy řešit.

🏖️ Krátké versus dlouhé cesty

Stejným způsobem jezdíme na pár dnů i na několik týdnů. Když jedeme na dýl, tak dětem přibalíme i nějaký sešit, něco na psaní a kreslení. Pokud se mají učit, učebnice nascanujeme, abychom je nevozili a s učiteli jsme domluvení, že budou průběžně posílat úkoly. Běžný den pak vypadá tak, že my dopoledne pracujeme a děti se věnují škole. A pokud něco nestihneme, dokončí to po návratu, aby měly všechny povinnosti splněné.

📚 Pro děti je to jen dobře

Jaké jsou naše důvody? Proč cestujeme s dětmi? V první řadě je to poznávání a objevování nových míst. Všude je něco pěkného, něco, co stojí za to vidět a zažít. Ať jsou to přírodní krásy, lidé nebo jídlo. I když to tak hned nemusí vypadat, děti si z těchto zážitků a zkušeností odnesou opravdu hodně.

🍝 Díky tomu například zjistily, že nová a neznámá jídla mohou přinést nejen spoustu legrace, ale hlavně, že stojí za to je vyzkoušet. Samozřejmě, že se může stát, že jim to nechutná, pak jim to nenutíme, jen ukazujeme a říkáme. Tohle se děje jen opravdu vyjímečně. Naštěstí. 😅

🇬🇧 Dalším z obrovských benefitů cestování je fakt, že je nezaskočí cizí jazyk. Na místech, kam se vracíme a chceme vracet, mají kamarády se kterými jsou v kontaktu po celý rok. Společným jazykem je sice angličtina, do toho ale znají i spoustu slovíček italských, španělských a třeba rumunských. A co může být lepší, než když si 3-leťák sám zvládne anglicky objednat a zaplatit zmrzku, na kterou má chuť?

Navíc když v Čechách potkáme cizince, nejsou zaskočení, umí si s ním vyměnit pár frází a případně mu i poradit, když se ptá na cestu.

⛰️ Nezanedbatelným přínosem je poznávání nových míst - protože všude je co objevovat, každý kout má své kouzlo, jen je potřeba jej najít. Nejsme příznivci ježdění na stále stejné místo, jen proto, že to tam „už známe“. Ať jsme byli kdekoli, tak se nám vždy podařilo najít něco, co nás zaujalo - mohli to být lidé, kteří nám vyprávěli neuvěřitelně zajímavé příběhy a životní osudy, nádherná příroda nebo třeba kozy na stromě. 😁

A čím více takových zážitků je, tím pestřejší je pak ten běžný život.

🏁 Cestování s dětmi není žádná věda a není potřeba z toho mít strach. Plánujte dopředu, zjistěte si maximum informací a určitě s dětmi jeďte. Benefity, které to dětem i vám přináší, jsou obrovské.

Dejte nám vědět, jak to zvládáte vy. Budeme rádi za další případné tipy. 🤗

Písnička na konec

Očekává se, že během Svatého roku 2025 navštíví Řím až 35 milionů poutníků a turistů, což je téměř dvojnásobek oproti běžnému roku. To samozřejmě výrazně ovlivní celé město. Připrav se na to, že si za ubytování připlatíš klidně o 50-100 % více než obvykle. 🤯 A nejen to - všude budeš čekat v dlouhých frontách, v restauracích těžko seženeš volný stůl a na klidnou procházku městem můžeš rovnou zapomenout. Doprava po městě? Ta bude spíš připomínat bojovku než příjemnou prohlídku.

Dobrá zpráva je, že se výrazně posílily spoje z celého světa do Říma. Jde tak létat například i z Brna (byť levněji to vychází z Vídně). A Řím využít jen jako přestupní stanici pro výlet někam jinam. Třeba popojet kus vlakem. Ale plánovat a těšit se můžeš začít klidně hned. 😉

Pro nás je Řím takovým velkým maloměstem. Když pomineme historické centrum, kam proudí davy lidí, tak trochu dál od centra už je celkem klid. Na rozdíl třeba od Milána tam nedoléhá takový ten charakteristický šrumec a chaos velkoměst (a to tam bydlí skoro 3 miliony lidí). Dílem za to taky může fakt, že většina supermarketů je pečlivě schovaná z dohledu (občas až moc) a výlohy mají do ulice často jen butiky, kavárny, kadeřnictví a menší obchůdky. Zástavba je pak kombinací historické architektury a moderního urbanismu s hodně zelení.

V Římě je všechno blízko

Centrum s většinou turistických cílů zvládneš projít za den. Ne poctivě, ale projít ano. Pěšky. Nejsme moc na památky, spíše necháváme volný průběh tomu, co objevíme a na co narazíme. Pokud tedy nechceš vysloveně navštívit nějaká konkrétní muzea, nemáš to-do list, tak se neboj, že bys toho většinu neobjevil přirozeně. Po chvíli chůze míjíš Pantheon, pak Koloseum, Forum Romanum, ani nevíš jak se ocitneš u Fontány di Trevi, Piazza Navona nebo u Památníku Viktora Emanuela II.… Není tedy potřeba ani moc plánovat - prostě chodit, koukat a užívat si to. Ovšem po chvíli centrum omrzí. Teda alespoň nás. Je to jak Praha 1 - hezká, ale narvaná k prasknutí turisty a s tím spojenými jevy. Podvodníci, žebráci, turistické pasti (předražené kavárny a restaurace nevalné kvality), skořápkáři, otravní prodejci všeho možného…

Při našich cestách do Říma nejraději hledáme ubytování ve čtvrti Portuense. Ta je umístěná 5 km jihozápadně od centra, v docházkové vzdálenosti vlakové zastávky Roma Trastevere. Je tu klid, skoro žádní turisté a spousta obchůdků, kaváren a restaurací. Současně odsud jezdí autobusy i vlaky kamkoliv po Římě.

🛴 Podél Tibery vede perfektní mnohakilometrová cyklostezka, po které se dá bezpečně a rychle dojet úplně do centra na elektro koloběžkách nebo sdílených kolech. Tam jsou pak vyhrazená místa na jejich zaparkování.

Na jídlo je lepší si zajít z centra ten kousek do Trastevere. Opravdu je z čeho vybírat. V centru je to cílené na turisty - a tím je dána kvalita a cena. Pokud musí před restaurací stát naháněč s nabídkou a přemlouvat kolemjdoucí, pak je něco špatně. Na některé restaurace se přirozeně stojí fronty i desítky metrů. Takhle jsme si třeba nechali ujít vyhlášené tiramisu v restauraci Tonnarello. Holt, na kvalitu se stojí fronty.

Využívej hromadnou dopravu

Řím je dobře obsloužený autobusy, vlakem i metrem. Tedy netřeba řešit taxíky nebo se bát, že se ztratíš. Dokonce i Google umí v mapách ukázat autobusové spojení. Je třeba trochu benevolence s jízdním řádem, ale přesnost je srovnatelná s Českem. Jízdenky je potřeba koupit někde v trafice nebo v baru dopředu. A pozor - platí se jen hotově. Prodejci na nich mají malé marže, tak si je nechtějí snižovat ještě poplatky za platbu kartou. V autobuse pak jízdenky většinou koupit nejdou a terminály nefungují.

No a ještě takový tip - když nefunguje v autobuse strojek na označování jízdenek, stačí si napsat propiskou čas nástupu na jízdenku - a tím je platná. A zjistili jsme to samozřejmě ve chvíli, kdy byl rozbitý, autobus narvaný lidma a venku pršelo. Ochotně nám spolucestující poradili napsat čas nástupu, ale už jsme u sebe neměli tužku. A tak jsme zapojili půlku autobusu do jejího půjčení. 😁 A pak jsme prokecali zbytek cesty s novými známými.

Bacha na kapsáře

Vlastně při každé návštěvě Říma nás místní sami od sebe varovali před kapsáři. Většinou se jedná o ženy - rumunky nebo kubánky. Soustředí se v místech s velkou kumulací lidí a pracují ve skupinách. Takže bacha při nastupování a vystupování do vlaku, metra nebo autobusu a ve frontách. Mívají přes ruku přehozenou mikinu nebo bundu, aby mohly maskovat ruku šmátralku. Naštěstí jsme s nimi nic nemuseli řešit.

Na moře v Římě zapomeň

Lido di Ostia je veřejnou pláží u Tyrhénského moře. Je to nejbližší pláž u Říma. A mohlo by se zdát, že těch 25 km k moři je super zpestření pobytu. No, ani ne. Pendluje tam vlak, tam a zpět. Něco jak metro. Spojení je dobré. Ale když tam přijedeš, je to jedna soukromá pláž vedle druhé. Tedy nezbývá, než zaplatit vstup nebo jít několik km k veřejné pláži. Ta je písečná, ale z černého písku, který krutě pálí, jsou tam velké vlny, takže to ani na koupání moc není. Všude odpadky a jinak nic. Zkusili jsme, vykoupali se, ale bylo to zklamání.

Pítka - to musíš vědět

V Římě je v létě pěkně horko a je důležité hodně pít. Ušetřím ti eura za nákupy předražených vod v obchodech nebo od pouličních spekulantů. V ulicích města jsou totiž zdarma k dispozici pítka na vodu. Říká se jim “nasoni“ - a najdeš je úplně všude. Teče z nich pitná, dobrá voda. Stačí je zespodu ucpat prstem a stříká ti rovnou do pusy chladivá voda. Navíc v poslední době se objevují v těch nejexponovanějších lokalitách (např. u Kolosea) velké zelené automaty na vodu, kde si dokonce můžeš napustit jak normální, tak i perlivou vodu. Opět zdarma. Takže si s sebou jen vem nějakou lahev a když budeš mít dopito, jen měj oči otevřené.

Užívej si jídlo

Asi netřeba představovat velkou čtyřku jídel, které si v Římě prostě musíš dát.

• Gricia - těstoviny s guanciale (vepřové líčko), pepřem a sýrem Pecorino Romano

• Carbonara - těstoviny s vajíčkem, guanciale, pepřem a směsí sýrů Pecorino Romano a Parmigiano-Reggiano

• Amatriciana - těstoviny s rajčatovou omáčkou, guanciale, pepřem a sýrem Pecorino Romano

• Cacio e Pepe - těstoviny se sýrem Pecorino Romano a černým pepřem

No a tu jsou některá naše oblíbená místa:

DIOS la vera pizza Napoletana a Roma - povinná večeře v Portuense. Luxusní neapolská pizza a tris di montanare (smažené pizzové těsto jako předkrm).

RHEGION - nejoblíbenější místo na snídani v Portuense. Nejen pro nás, ale i pro lidi široko daleko. To prostě chceš.

Ristorante Sette Oche in Altalena - jedna z našich oblíbených v Trastevere a jejich linguine al limone. 🤯🥰

Lungo il Tevere - letní food festival na nábřeží Tibery, který by sis neměl nechat ujít, pokud tam budeš.

Výlet do Říma stojí za to

Sečteno, podtrženo - Řím stojí za to. A je větší, než jen to historické centrum. Má parky i méně známé čtvrti. Dostaneš se tam snadno, neztratíš se v něm. Srdcové místo to pro nás není, ale vracíme se tam s chutí.

No a jestli i ty toužíš po autentickém zážitku z Říma, kde si v klidu vychutnáš pravou italskou atmosféru, dej si ještě rok načas. V roce 2026 už opadne největší nápor poutníků, ceny se vrátí do normálu a ty si budeš moct vychutnat všechny památky bez stresu a spěchu.

Řím má své kouzlo právě v tom, když ho můžeš poznávat vlastním tempem, bez davů turistů za zády.

Písnička na konec

Ciao,
Honza & Lenka

Zatímco doma v Česku začíná běžný pracovní den, ty už máš za sebou perfektní italské ráno. Právě kvůli těmto momentům jsme s Lenkou postupně přizpůsobili naše podnikání tak, abychom mohli pracovat odkudkoliv.

V tomhle článku se s vámi podělím o to nejdůležitější vybavení, bez kterého by to nešlo.

💻 Notebook je základ

Co si budeme povídat - výkonný, lehký a odolný notebook s dlouhou výdrží baterie je základ. Pro nás to jsou Macbooky Air. Ty s čipem M(x) v pohodě zvládnou i náročnější grafické programy. Navíc na jedno nabití vydrží fakt dlouho, takže při práci na letišti, v autobuse, vlaku nebo letadle nemusíme hledat zásuvku.

📱 Připojení k internetu a telefon

Bez spojení se světem bychom toho moc neudělali. Roaming je naštěstí v rámci EU bezproblémový, časová zóna stejná jako u nás. Takže na používání telefonu se nic nemění. Také pokrytí mobilním signálem je dobré.

Co se týká internetu, využíváme zejména ten mobilní. V rámci tarifu máme velký objem dat, který nám většinou pohodlně stačí. Jen pokud potřebujeme stahovat větší soubory z cloudu, využíváme místní wifi (na ubytování, v kavárnách apod.). Ale jsme opatrní, z pohledu bezpečnosti jsme raději na datech.

Kvalita hovoru bývá vyšší přes WhatsApp audio nebo audio Facetime. Takže pro delší hovory nebo při špatné kvalitě zvuku voláme přes internet.

⌨️ Externí klávesnice a trackpad

Je to víc než deset let, co k práci nepoužívám myš, ale trackpad. Takže i na cesty si s sebou beru externí bezdrátovou klávesnici a trackpad. Jsou skladné, nabíjí se kablíkem a na nabití vydrží příjemně dlouho.

📱 Stojánek pod notebook

Osobně se mi výrazně lépe pracuje, pokud mám displej notebooku výše. Při hledání tipů na práci na cestách jsem objevil šikovný skládací stojánek na notebook, který je už pár let součástí každé cesty.

🎧 Noise cancelling sluchátka

Jedním z opravdu důležitých hacků osobní produktivity jsou pro mě noise cancelling sluchátka. Airpods Pro používám na telefonování nebo běhání, ale pro práci, do letadla nebo vlaku používám sluchátka Sony WH-1000XM5. Nemůžu si je vynachválit. Před jejich nákupem jsem si udělal průzkum na LinkedInu a byl to zdaleka nejdoporučovanější typ sluchátek a jejich koupě rozhodně nelituju. Hrají i tlumí zvuky perfektně a baterie vydrží dlouho. A Spotify, pochopitelně.

🔋 Powerbanka

Jako zálohu s sebou vozíme powerbanku o výkonu dostatečném pro napájení alespoň dvou telefonů nebo iPadu. Konkrétní typ nedoporučím, protože ta naše už se neprodává. Ale při výběru je potřeba dávat pozor, protože ty výkonnější se občas nesmí brát na palubu letadla.

🔐 VPN

Některé služby mají omezené přístupy ze zahraničí, tak je VPN vlastně nutnost. Zkoušeli jsme NordVPN, teď máme Surfshark - rozdíl moc nevidím. Takže je to o ceně a předplatném na dva roky dopředu. VPN také využíváme při nutnosti připojení přes veřejné wifi nebo místní wifi v pronajatém bytě.

🎥 Videohovory

Osobní schůzky jsem pohodlně nahradil videocally. Protože mám předplacený Google Workspace, využívám Meet. Ten navíc umožňuje nahrávání a poslání odkazu na záznam ze schůzky. Dále využívám službu Fireflies.ai pro přepisy schůzek a tvorbu poznámek a úkolů z nich.

⌚ Zklamání z Apple Watch

Před jedním z našich měsíčních pobytů na Mallorce jsem si koupil Apple Watch Ultra s eSIM, abych jimi nahradil Garminy - mohl sportovat a přitom byl na příjmu. Dá se z nich totiž volat, jsou připojené k internetu a tak podobně. Je příjemné nemuset s sebou všude tahat telefon a současně číst a posílat SMS, volat, platit kartou nebo poslouchat hudbu. No ale jaké bylo mé překvapení, že eSIM nefunguje v zahraničí! Nejprve jsem myslel, že se jedná o nějaké chybné nastavení nebo omezení operátora, ale bohužel to tak je ze strany Apple. Takže jsem si vůbec nepomohl a telefon jsem s sebou musel nosit stejně. Po čase jsem se opět vrátil ke Garminům.

Když se nad tím zamyslím, pracovat z Itálie je vlastně překvapivě jednoduché. Nepotřebujeme nic víc než to, co běžně používáme doma - jediný rozdíl je v tom, že s sebou nevezeme velký monitor a osobní schůzky řešíme online. Všechno ostatní zůstává stejné.

Jde tedy hlavně o tři věci: spolehlivé spojení se světem, zajištění klidu na práci a dodržení ergonomie, na kterou jsme zvyklí. S vybavením, které jsem popsal výše, máme pokryté všechny tyhle základní potřeby. A díky tomu můžeme bez problémů kombinovat práci s objevováním krás Itálie.

Písnička na konec

Ciao,
Honza & Lenka

Příprava na cestu

💬 Jazyková příprava

Znalost místního jazyka je klíčem k hlubšímu poznání země. Naše cesta k italštině začala s českou jazykovou školou, později jsme přešli na platformu iTalki pro individuální lekce s rodilými mluvčími. Pro naše děti jsme našli skvělého pomocníka v podobě Novakid, který dělá učení zábavným a interaktivním. Pro každodenní procvičování střídáme Duolingo a Memrise, nově také Parlai pro konverzační praxi. Když potřebujeme rychlou pomoc s překladem, spoléháme na Google Translate, pro přesné překlady jednotlivých slov používáme Seznam Slovník a pro složitější texty je vynikající DeepL.

🚉 Plánování cesty

Veškerou logistiku cesty vyřešíme z pohodlí domova. Letenky bookujeme přímo přes web Ryanair, většinou z Vídně. Na letiště se dostáváme buď autem s parkováním na Parktigeru, který nabízí bezpečné parkování blízko letiště, nebo využíváme spojení Českých drah, RegioJetu či FlixBusu. Pro ubytování využíváme Airbnb při prvních návštěvách nových míst, později přecházíme na přímé kontakty s ověřenými majiteli, což nám šetří peníze i čas.

Na cestě

🎫 Doprava v Itálii

Cestování po Itálii máme díky moderním aplikacím pod kontrolou. Aplikace Trenitalia nám šetří čas při nákupu vlakových jízdenek a vyhledávání spojení. Pro plánování tras a vyhledávání spojů městské dopravy je nepostradatelným pomocníkem Google Maps. Jako zálohu pro případy bez připojení máme vždy stažené offline Mapy.cz. V místech s omezenou veřejnou dopravou občas sáhneme po službách Uber.

💳 Finance a bezpečnost

Pro placení v zahraničí není lepší volby než Revolut, který nabízí výborné kurzy a možnost spravovat různé měny v jedné aplikaci. O bezpečné připojení k internetu se stará Surfshark, díky kterému se můžeme bez obav připojit i k veřejným Wi-Fi sítím.

🤖 Chytří pomocníci na místě

Umělá inteligence se stala naším věrným průvodcem. Služby jako ChatGPT, Gemini a Claude nám poskytují okamžité informace o památkách a zajímavostech, pomáhají s analýzou fotografií pro lepší pochopení míst a nápisů, a dokonce i s překladem jídelních lístků. Vedle klasické Wikipedie jsou tyto nástroje neocenitelné pro získávání kontextu a zajímavostí o místech, která navštěvujeme. Při výběru restaurací a služeb se orientujeme podle recenzí na Google.

Nechat prostor spontánnosti

I přes všechny tyto technologické vymoženosti si zachováváme prostor pro nečekané zážitky. Nejlepší objevy často přicházejí z náhodných setkání s místními, z procházek bez cíle nebo z doporučení, která dostaneme v malé kavárně. Technologie nám dává jistotu a pohodlí, ale skutečné kouzlo cestování spočívá v rovnováze mezi plánováním a spontánností.

Díky moderním nástrojům můžeme věnovat méně času organizaci a více času skutečnému poznávání Itálie, její kultury a obyvatel. Technologie nám otevírá dveře, ale za nimi už je na nás, jak hluboko se do italského života ponoříme.

Písnička na konec

Ciao,
Honza & Lenka

Vlastně nám celkem trvalo, než jsme se sbalili a skutečně tam odjeli. Svůj díl na tom měly i zbytečné obavy z cestování s dětmi. Co bychom dali za to, vrátit čas! Měli bychom více vzpomínek, více výletů, více zážitků. Ovšem v mezičase se zásadně proměnila forma cestování. Vše se zjednodušilo a s příchodem iPhonu, aplikací na všechno (od letenek po ubytování) je možnost navštívit nová místa nejdostupnější v historii.

Při cestování s dětmi po Evropě a civilizovaném světě je zbytečné se strachovat a odkládat výlety na později, až budou děti větší. Jasně - je potřeba přizpůsobovat program věku, ale pokud zůstaneme u Itálie, není tu vlastně žádný rozdíl v tom, jestli chodím s kočárkem po Brně, nebo po Miláně. Pokud něco dojde (plínky, náhradní oblečení) - všechno jde koupit. Cestování s dětmi budeme věnovat samostatný článek v budoucnu.

Začali jsme tedy postupně navštěvovat Itálii častěji. Nelákají nás profláknutá místa, památky a Instagramová místa. Na tom jsme se shodli hned na začátku. Raději všemu necháváme přirozený průběh a necháváme se překvapit, co nám místo přinese.

✈️ Jak do Itálie cestujeme?

Dáváme přednost létání. Díky dostupnosti vídeňského letiště je to nejrychlejší způsob, jak se tam dostat. Budíček doma ve čtyři a snídaně v Itálii. Rychlé, pohodlné. Přímo na letiště se dá dostat vlakem nebo autobusem rovnou z Brna. Nebo autem do Vídně a zaparkovat na Park tigerovi a dvě zastávky vlakem. Mnohahodinové cesty autem jsou únavné a dávají smysl jen při cestách na sever, kdy buď chceme výletovat, nebo si domů přivézt plný kufr dobrot z italských obchodů. Cesty si plánujeme sami, stejně tak ubytování si hledáme napřímo. Nejezdíme s cestovkama ani ničím podobným. Jezdíme nalehko, jen s kabinovým batohem. Spotřební věci (mýdla, krémy apod.) kupujeme na místě, abychom je zbytečně nevozili. Stejně je spotřebujeme.

🗺️ Kam jezdíme?

Itálie je velká. Zhruba 3,8krát větší než Česká republika. A každá její část je něčím odlišná, charakteristická. A to nás zajímá. Projeli jsme asi všechny hlavní lákadla, kvůli kterým se do Itálie jezdí. A dále zkoušíme objevovat a poznávat ty menší. Každé místo je jiné, každé má jinou atmosféru, překvapí něčím jiným. Každou další cestou se vzdalujeme profláklým místům a objevujeme víc skutečné Itálie a opravdového života.

🏠 Kde se ubytováváme?

Dáváme přednost ubytování mimo hlavní proud. Nejlépe v místech, kde žijí místní, z dohledu hotelů a hlavních tříd. Tam, kde v baru potkáme jen lidi, kteří tam žijí. Nejvíce se ubytováváme přes Airbnb, hledáme si byty s kuchyní a pračkou, abychom si mohli průběžně prát a chystat jídlo i sami z věcí, které nakoupíme na trzích nebo v obchodech. Postupně nám vzniká databáze přímých kontaktů na ubytování v různých místech. Tedy pokud se chceme někam vrátit, píšeme majitelům napřímo.

👨🏻‍💻 Práce na cestách

Máme to štěstí, že můžeme kombinovat cestování s prací - tedy pracovat odkudkoliv. Proto výlety nebereme jako dovolenou ve smyslu “all inclusive” odpočinku, ale jako chvíli běžného života na novém místě. Telefony, mobilní data i internetové připojení je stejné, jako v ČR. Tedy nás nic nelimituje.

Co je pro nás na Itálii tak lákavé?

Jezdilo se tam i za socialismu, pro mnohé není “tak cool” jako jiné exotičtější destinace. Spousta lidí tam už byla a Itálii mají za splněnou. Další odradí italská hlučnost, určitá chaotičnost a špína velkých měst. Proč se tam vracíme my?

Prvním důvodem je tahle trojice: slunce, moře, hory. Tenhle středozemní ráz krajiny, kde je teplo, hodně slunce a od moře jde vidět na hory je prostě dokonalý. I vzhled měst a vesnic, architektura, úzké uličky - jsou o tolik jiné než ty naše, tak lákavé a hezké. Spolu s Řeckem nebo Španělskem to je region, kde se cítíme “doma”.

Dalším důvodem jsou lidé a celková atmosféra. Pokud pominu velká města a klasické turistické pasti, lidé jsou z naší zkušenosti většinou velmi milí, komunikativní a zdvořilí. Máme mnoho vzpomínek na nejrůznější drobná krásná gesta nebo hezká setkání. Energie, temperament, vstřícnost, pozitivita… Oceňují, když (že) mluvíme italsky, i náš zájem o Itálii. Celkově trávení času venku je nám příjemné. Narážíme na výrazně méně stresu než v Česku. Více usměvavých lidí, méně agresivity. Dolce vita.

Italské jídlo a hudba jsou nevyčerpatelná témata. Dokonalé kombinace několika základních ingrediencí - a výsledkem jsou neskutečně dobrá, lehká a na pohled hezká jídla. V každém místě trošku jiná, vždycky skvělá. Jde poznat, že samotným Italům na jídle záleží a mají k němu vztah. O italské hudbě toho taky ještě napíšeme asi dost. Líbí se nám výlety propojovat s koncerty našich oblíbených interpretů. Jídlo, káva, bary, hudba, slunce, moře, hory…dokonalost.

Není dokonalá, ale je skvělá

Život v Itálii pro místní úplně snadný není. Hospodářská situace není nejlepší, stav veřejné správy, nemocnic atd. se nedá srovnat s tím, co známe z Česka. Takže tu nechceme bezhlavě vychvalovat Itálii jako nejlepší místo na světě. Neumíme si představit se tam odstěhovat natrvalo, hledat si tam práci a žít čistě tam. Vlastně si těma výletama hlavně dopřáváme to, co nám tady v Česku chybí. Něco se nám líbí víc tady, něco tam.

A protože je to pro nás každodenní téma již mnoho let, rozhodli jsme se občas sem veřejně napsat nějaké naše postřehy a věci, které jsme objevili. Naživo je Itálie tématem mnoha našich rozhovorů s dalšími lidmi. A třeba se nám touhle formou povede kolem sebe vytvořit komunitu lidí, kteří to mají podobně.

Písnička na konec

Ciao,
Honza & Lenka