Sanremo: Jak jsme se zamilovali do italského popu

Rádi sledujem italský hudební festival, který formuje celou zemi. Objevili jsme díky němu desítky umělců a pochopili, proč Italové milují hudbu.

Když jsme před lety náhodou narazili na přenos z nějakého italského hudebního festivalu, netušili jsem, že tím objevujem tradici, která formuje italskou společnost už víc než 70 let. A taky jsme netušili, jak nám to změní způsob, jakým vnímáme italskou hudbu – a možná i samotnou Itálii.

Co to vlastně je?

Festival di Sanremo, nebo zkráceně jen Sanremo, je hudební soutěž, která se každoročně koná v únoru v ligurijském městečku Sanremo. Pořádá se od roku 1951, takže je to nejstarší kontinuálně vysílaná hudební televizní soutěž na světě. A ano, právě Sanremo bylo inspirací pro vznik Eurovize.

Festival probíhá pět večerů v divadle Ariston, přenáší ho veřejnoprávní televize RAI a sledují ho desítky milionů Italů. Soutěží se s původními písněmi v italštině – mohou to být jak etablované hvězdy, tak úplní nováčci.

Proč je to pro Italy tak zásadní?

A tady přichází to důležité: Sanremo není jen hudební soutěž. Je to národní událost. Rodiny se scházejí u televize, na sociálních sítích koluje milion komentářů, memů a rozborů. Jako kdybys zkombinoval Silvestrovský večer České televize, hokejové mistrovství světa a Českého slavíka dohromady – a ještě k tomu přidal generační tradici.

Pro Italy je Sanremo zrcadlem společnosti. Festival odráží, jak se země mění, co lidi trápí, co je baví, kam se ubírá móda i jazyk. Je to společný zážitek, který spojuje všechny generace.

Jak objevujeme další umělce díky Sanremu

Prvních pár let jsme Sanremo sledovali spíš ze zvědavosti. Ale pak jsme si postupně uvědomovali, že písně, které se nám líbí, jsou často právě odtud. A hlavně – že díky festivalu můžem poznat umělce, o kterých bychom se jinak nikdy nedozvěděli.

Takto jsme objevili třeba Ultima. Jeho emotivní písně nás dostaly natolik, že jsme se vypravili do Neapole na jeho koncert. Atmosféra byla neuvěřitelná – celý stadion Diega Maradony spolu s námi zpíval každé slovo. Neskutečná atmosféra. Podobně nás zaujal zpěvák Achille Lauro, jehož show je takový italský glam rock / performance art. Příští rok v červnu si ho jedeme užít naživo. 🤩 A další a další jména…seznam máme dlouhý. Každý rok si rozšiřujeme playlist o další jména.

Laura Pausini je pro nás speciální případ. První italský koncert. Rok 2018, Řím - Circo Massimo. Její globální kariéru odstartovalo vítězství v kategorii Nových talentů v roce 1993 s baladou “La solitudine”. Byl to jeden z těch magických momentů Sanrema - neznámá osmnáctiletá holka zazpívá píseň o osamělosti a během pár týdnů je z ní mezinárodní hvězda. Ta píseň se stala hitem nejen v Itálii, ale i ve Španělsku, Latinské Americe, prostě všude. Laura se pak několikrát vrátila na Sanremo jako host, ale už nikdy nesoutěžila. Říká, že etablovaní umělci by měli dát šanci novým talentům.

A pak je tu Renato Zero - absolutní ikona, extravagantní performer a umělec, který si dělá, co chce. Jeho vztah k Sanremu je fascinující. V roce 1991 mu účast s písní “Spalle al muro” obnovila slábnoucí kariéru - byl to jeho slavný comeback. O dva roky později, v roce 1993, přijel s “Ave Maria”, skončil pátý a sklidil standing ovation. Dodnes se diskutuje, jestli neměl vyhrát. Renato Zero je důkazem, že Sanremo může změnit kariéru i etablované hvězdě. A že italský pop má místo pro originalitu, provokaci a umělce, kteří jdou vlastní cestou.

Vlastně není důležité, kdo Sanremo vyhraje. Je to obrovské zviditelnění. Písně zůstávají a Italové je pořád poslouchají. Třeba “Vita spericolata” od Vasca Rossiho (toho máme taky na seznamu) je hymna celé generace.

Chceš taky objevovat italskou hudbu, jako my?

Je to jednoduché:

• Spotify: Najdi si playlisty ke konkrétním ročníkům Sanrema. Stačí zadat “Sanremo 2025” nebo “Sanremo 2024”… a máš soutěžní písně pohromadě. Klidně si projdi i starší ročníky – třeba 2018 nebo 2019. Zjistíš, co se ti líbí.

• YouTube: Tam najdeš nejen písně, ale i celé výstupy z festivalu. A hlavně můžeš sledovat aktuální ročník živě v únoru. To se najednou objeví záplava nových klipů a písniček.

• Radio Italia: Tohle je náš oblíbený zdroj. Hrají jen italskou populární hudbu – ne jenom ze Sanrema, ale vůbec všechno, co v Itálii frčí. Posloucháme to při práci a pravidelně objevujeme něco nového.

Jaký vlastně je, ten italský pop?

Italská populární hudba je jiná než česká. Zatímco u nás máme tendenci kopírovat anglosaské vzory a často zpíváme anglicky, Italové jsou hrdí na svůj jazyk. Italština zní v písních nádherně – melodicky, emotivně, rytmicky.

Italský pop je různorodý: od romantických balad přes moderní hip-hop až po elektroniku. Ale má jednu společnou věc – emocionalitu. Italové nejsou ostýchaví v projevech, a to platí i v hudbě. Není neobvyklé slyšet v popu filosofické texty, společenskou kritiku nebo opravdovou osobní zpověď. Hodně jich je o lásce a vztazích.

Český pop je víc střízlivý, rezervovaný, často i komerčnější - v horším slova smyslu. Italský pop je... živelnější, emotivnější. Jako celá Itálie.

Hudba jako součást života

A tady je ten klíčový rozdíl: pro Italy je hudba každodenní součást života. Nejen něco, co posloucháš v autě nebo při běhání. Hudba hraje při rodinných oslavách (a furt někdo přepíná skladby), při večeřích, v barech. Italové zpívají. Znají texty. Diskutují o písních. Sdílejí je.

Sanremo je pak vrcholem tohoto vztahu k hudbě. Je to moment, kdy se bez nadsázky celý národ spojí kolem hudby.

A co rock?

Zajímavost na závěr: Itálie nemá moc rockových interpretů. Vlastně teda má dva velké – Vasca Rossiho a Ligabua. Oba jsou legendy, oba vyprodávají stadiony, oba jsou ročník 50+. A pak je tu mladší generace v podobě Måneskin, která dobyla svět. A ano, i jejich koncert v Itálii MUSÍME zvládnout.

Jinak Italové preferují pop, rap, elektroniku. Rock není jejich přirozený styl – možná právě proto, že italština volá spíš po melodičnosti než po drsnosti. Nicméně když jsem se bavil s Italama, kteří rock mají rádi, většinou sahali po klasice - AC/DC, Iron Maiden, Metallica apod.

Zkus to

Jestli máš rád Itálii, pusť si Sanremo. Nebo alespoň začni s některým z těch playlistů. A že neumíš italsky? Nemusíš rozumět každému slovu – emoce a melodie mluví samy.

Písnička na konec

Ciao!

Lenka a Honza